Mrazy bez sněhu se často vyskytují v oblastech nižších poloh, to je do 150 m. n. m., kde mají dřeviny delší vegetační dobu, ale jakmile zde přichází zima, je spíše deštivá a rostliny tak mráz zastihne obvykle bez sněhové pokrývky, která by jim mohla poskytnout patřičnou ochranu. Na zimní ochranu rostlin je tedy potřeba klást v této oblasti větší důraz.
Mokrý a tedy zároveň i těžký sníh může na rostlinách v zahradě napáchat dosti velké škody. Zvláště některé dřeviny se mohou pod jeho tíhou změnit k nepoznání. Sníh se na nich může podepsat v podobě nenapravitelných škod. U sloupovitého jehličnanu, jehož větve se pod tíhou mokrého sněhu ohýbaly na všechny strany, nebo se dokonce polámaly, už nebude náprava možná.
Než začnete jehličnany svazovat, nejprve si stromy prohlédněte, rozhrňte jim větve a pokud mají ve středu větvoví příliš mnoho jehličí, snažte se jehličí šetrně vysypat z koruny. Nános starého jehličí by mohl v průběhu zimy příliš zatížit spodní větve a ty by se pak vysunuly i z poměrně pevného úvazu.
V zásadě se dá říci, že k ochraně dřevin proti těžkému sněhu přistupujeme podle toho, jaký tvar koruny dřevin mají. Především se jedná o ochranu některých stále zelených sloupovitých jehličnanů. Pamatujte, že platí: čím jemnější má keř či stromek olistění, tím více sněhu na sobě může zachytit. Zvláště ohrožené jsou v tomto směru nejrůzněji tvarované buxusy a také vysoké bambusy. Mezi velmi ohrožené však patří i sloupovité odrůdy cypřišků (Chamaecyparis), jalovců (Juniperus), tisů (Taxus) a zeravů (Thuja). Strom tohoto tvaru o délce asi dvou metrů bude ideální svázat provazem alespoň na třech místech anebo jej obvázat spirálovitě.
Můžeme také stáhnout zevnitř drátem všechny silnější větve k sobě. Používáme materiály, u kterých jsme si jisti, že vydrží celou zimu, nepřetrhnou se a ani jinak nepoškodí. Jen tak ochráníme dřeviny v průběhu celé zimy. Dráty nikdy nevážeme přímo na holé kmínky, aby se nezařezaly do dřeva, ale vždy použijeme například starý vyřazený kožený řemen nebo kus pryže jako podložku v místě úvazu drátu.
Máme-li na zahradě žlutolisté jehličnany, je dobré vědět, že jsou obecně náchylnější k poškození mrazem a choulostivější i na průvanové polohy. V tomto případě je vhodné chránit dřeviny proti zimnímu slunci i silným poryvům větru a opatřit je proto krytem z chvojí, pytloviny, netkané textilie anebo slaměnými rohožemi.
V případě, že máme na zahradě spíše rostliny deštníkovitého nebo jiného široce rozložitého tvaru nad 1 metr výšky, je dobré chránit je zvláště před vysokou vrstvou sněhu. Pokud padá pouze lehký prašan, stromky se dokážou pod jeho vahou ohýbat postupně, stejně jako dřeviny nižší než 1 metr. Nejsou tedy tak ohrožené. Horší situace nastává, pokud sníh rozmrzne a opětovně zmrzne. Tehdy na větvích stromů zůstávají velké těžké kusy ledu, které už nelze setřást. Proto již na podzim dáváme k jalovcům podpěry dlouhé podle potřeby. Dřevěné pevné podpěry dobře poslouží i u jehličnanů s převislým větvovím. Na podpěru nezapomeneme ani v případě stromků s polokulovitým tvarem koruny, které pěstujeme na vyšším kmínku. Pokud jsou to stromky se slabším kmenem, zátěž způsobená velkým množstvím sněhu by měla pravděpodobně za následek vyvrácení celého stromku.
Text: Zuzana Bohdalová
